Hrad Kraknštejn

28. února 2007 v 10:35 | Bazzy
1.kapitola Tento příběh začíná na hradě Kraknštejně, který se před dávnými lety nacházel někda na úpatí hory Kraken v dnešním Bavorsku . Jednoho ponurého večera, když byla bouřka a pršelo na hredě Kraknštejně nebylo moc veselo, protože zemřel král Kraken a tak veškteré služebnictvo bylo smutno, protože to byl tuze spravedlivý král. Druhého dne se hradní posádka probudila do jarního mlhavého oparu a začali jim v hlavě zmítat myšlenky kdo jim teď bude vládnout, kdo jim bude velet? V tom jednoho muže napadlo, že se teď asi ujme velení králův ukrutný bratr Bazilišek. A to by byla pohroma děsili se všichni občané. Bazilišek by nás přivedl do záhuby ovládá temné síly a spolupracuje s čarodějkou Durmankou, kerá vládne celé lesní říši. Večer byl velice divný nad hradem kroužily nefritové vrány čarodějky Durmanky a zkomaly a hlídyli co se na hradě děje.Generál svolal nejvýše postavené důstojníky a vymyslely plán. Podle plánu by měla být vyslána družina věch nejlepších bojovníků, aby našla syna krále Krakenna, který by jim vládl čestně a spravedlivě. Ale problém by v tom, že princ se nacházel v Rumunsku, kde studoval upíry.
2.kapitola A tak za ranního rozbřesku karavana vyrazila. Družina se zkládala z čaroděje Rulíka, dvaceti oslů s nákladem potravin, zbraní a surovin,deseti pastevců, kteří vedly osli , deseti ozbrojených otroků, generála Felixe s jeho koněm a dvaceti těžkooděnců, deseti lučisníků a dvou lovců. Oslové táhli na zádech těžké náklady, ale šli rychle a nezastavovali se, koně táhly vozy s nákladem a vojsko pochdovalo vpřed cesta zatím probíhala hladce na vojsku nebyla znát únava a oslové s koňmi pochdovaly. Konečně přišel soumrak a generál se rozhodl, že se utáboří u potoka,který tekl ve prostředmýtiny. Tohle místo bylo pro utáboření nejlepší v okolí. Na severní straně by la strmý skalní převis na který se nepřátelé nemohli dostat na jihu byl potok a který se vinul okolo tábořiště a ze západu a východy byli husté křoviny, kterými by se neprotáhla a ni myšička. Otroci postanily most a z jižní strany postanily barikády. všicni se utábořily a zanedlouho už stály stany a hořel táborový ohěň. lovci v potůčku nalovily pstruhy a podávala se večeře. Toto vojsko bylo zvyké na toto táboření, protože generál je bral na výcvyky do přírody.se zavytí vlků to v táboře utichlo a všichni šli spát. Jen bdělé stráže hlídali, aby je zlá čarodějnice Durmanka s Královo bratrem Baziliškem se svými hejkali nenapadli. Hejkalové byli statní bojovníci a ani k boji nepotřebovali rahé brnění stačilo jim jen kopí, protože měli tak hunětou srst, že jí stěží někdo prosekl. V táboře byl klid bylo jen slyšet spokojené pochrápávání v tom ale jeden strážce něco spozoroval v blízkém křoví a šel se podívat blíže vzlétla sova a stážce si oddychl, že tam nebyl žádný nepřítel, ale v tom křoví ně co bylo a když se stážce otočil chytilo ho to za vestu.
3.kapitola V tu chvíly se strážný otočil a zjistil, že ho drží hejkal, musel jednat rychle, kdyby jednal pomalu tak by ho hejkal zabil. Otočil se tak hbitě že se hejkalovi vytrhl a zabodl ho kopím. Hejkal s výkřikem padl k zemi a přiběhli další strážci. Naštěstí to byl jen zvěd a tak se nemuselo shromažďovat vojsko. Stráže byli stále opatrní a hlídali stanoviště až do ranního rozbřesku. Ráno se všichni najedli a naložily náklad. Poklidily stanoviště a vyrazili na dalekou cestu postupovali velice rychle. Šli okolo hory Ralad a podél řeky Raladina, která pramenila v hoře. Šli a najednou si jeden pěšák všiml, že v hustém lese se něco mihlo. Vyhlásily poplach za chvíli stála celá četa vojska, aby čelila útoku. Z lesa se vyhrnula obrovská armáda hejkalů. kupodivu byli velice dobře vyzbrojeni s hejkáním a řevem se vrhli na kraknštejnské vojsko byl to lítý boj. Kraknštejnští utrpěli veliké ztráty, ale pořád byli ve výhodě a nakonec hejkali porazily. Těžká bitva vojáky vysílila a těď už věděli, že celou cestu budou čelit náporu vojsk Baziliška a čarodějnice Durmanky. Aby nebyli v noci přepadeni šli přes celou noc i ráno šli, ale když generál viděl, že vojáci už melou z posledního udělal odpolední pauzu, kdy se posilnily a zase vyrazili. Všichni už věděli, že do Rumunska zbývá už jen kousek a proto očekávali brzký útok hejkalů. Ale hejkalové pořád neůtočily. A tak vojsko dorazilo do Rozemu v Rumunsku bez dalších ztrát. Hledali prince dluoho, ale nemohli ho najít. Tak se utábořili u místní krčmi. V noci se dotábora tajně proplížila krčmířka a řekla generálovi tajnou zprávu, když se jí dozvěděl, zhrozil se.
4. kapitola Krčmířka řekla generálovi, že prince na svém hradě mučí upír Rumrum a že už možná princ nežije. Výprava se tedy rozhodla, že se vypraví na hrad a porazí mocnéhe upíra. Druhý den čaroděj Rulík připravil každému kůl pomazaný česnekem a vojáci si vyřezali kříže. Pro jjistotu si každý ještě vzal svazek česneku a cibule. Když výprava dorazila k hradu zjistila, že je skoro nedobytný. Ale jeden zvěd oběvil tajný poklop, který vedl do podzemí. Tak poklop otevřely a vešli do vnitř. V tajemné kryptě byl na kamenné podlaze silný opar mlhy a vzduch páchl hnilobou. Vojsko bylo připraveno na bezpečí a tak je nepřekvapil útok hejkala a velikých krys, které chtěly maso. Když došli na konec chodby zandali zbraně a šli otevřít vrátka, které byly na konci chodby. Jak se dotkl voják kliky za nimi se propadla zem a spadli dolů do hluboké a tmavé šachty. Pochdně jim uhasly a byli po tmě. Jeden voják nahmatal na zdi páku a zátáhl jí. V tu chvíli se ze země vybrabali vampíři a začali útočit na nepřipravené vojáky. Po dlouhém a únavném boji vampíry přemohli a vylezli dírami, které tu zbyly po vampírech. Dole byla útlá chodba a ze stropu prorůstaly kořínky trávy. Trvalo jim dlouho než se rozkoukali, ale pak pokračovali chodbou až k železným dveřím. Když je otevřeli čekalo je překvapení.
5.kapitola Za dveřmi stála armáda vampírů, proti takové převaze neměli šanci. Museli jednat bleskově, jinak by je vampíři brzy rosekali na padrť. Tak se tedy ve velké rychlosti natlačili po celé šířce chodby a přibíhající vampíry prokuchali oštěpy. Byli hodně vyčerpaní, ale museli v cestě pokračovat. Došli až k okovaným dveřím a potichu je otevřeli. Naskytla se jim jedinečná šance spatřit veliký sál plný obrazů, zlatých svícnů, drahých koberců a sametových závěsů. U prostřed sálu stál veliký trůn a v něm samotný hrabě upír. Když je spatřil vyslal na ně temné kouzlo a čaroděj Rulík měl co dělat, aby kouzlo odehehnal. Nejlepší střelec si stoupl za vojáky, natáhl luk, vojáci odstoupili a šíp ladným pohybem prostřelil hraběti hruď. To udatný upír opravdu nečekal a skácel se na zem. vojsko prorazilo dveře do věznice a zachránilo následníka trúnu. Vyrazili tedy zpět na Kraknštejn cesta byla dlouhá a namáhavá, ale po několika dnech se výprava už blížila k hradu. Ale stalo se to, co nikdo nečekal, hejkalové se pokusili zabránit návratu nového panovníka na trún. A prostrělili generálovi lebku kalenou střelou. Vojáci byli na boj moc oslabení a hejkalů byla přesila a tak museli utéct na hrad. Postupovali rychle, protože jim šlo o život a tak na únavu dočista za pomněli. Za chvíli už byli na hradě, a když se za nimi zavřela brána byli rádi. Nový vládce vládl své zemi spravedlivě a čestně a království jen rozkvétalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 1. března 2007 v 12:43 | Reagovat

Čus marode,jsem teda sice na tebe stale nasrana,ale ta povidka je good=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama